Princezna nám umřela.

 Dnes jsem přišla o to nejhodnější, nejněžnější a nejmilejší stvoření, se kterým jsem se kdy setkala. Od května jsme věděli, že má vrozenou vadu srdce, dvakrát denně dostávala léky a nikam moc nemohla chodit, však ona taky byla nejspokojenější na klíně. Až do konce byla moc veselá, ještě včera po mně loudila piškotky. Ikdyž jsme o její nemoci věděli, takhle náhlý konec jsme nečekali. Umřela někdy mezi 2 a 5 hodinou v noci. V noci jsem odešla od cupitajícího veselého tvorečka a ráno už nebyla. Někdy se ptám, proč je tenhle svět tak nespravedilvej, proč musela tak nevinná bytost tak brzo odejít...

Princezně jsem pomáhala na svět a okamžitě jsem se do ní zamilovala. Tahle osmdesátideková bílá fenečka u nás žila bez dvou týdnů rok a zůstane navždycky v mém srdci.