Sisinka

Sisinku jsme si dovezli jako malé štěňátko. Od malička byla velice mazlivá, hravá a trošinku praštěná, neustále vymýšlela lumpárny. Utíkala na louku lovit myši, u sousedů kradla kočkám krmení, zkrátka nikdy jsme se s ní nenudili. S Nelinkou byly vždycky sehraná dvojka, když například jedna byla březí s bříškem a líná jít se vyvenčit, druhá nešlě nikam také a stávkovaly spolu. Už jako malá nevydržela chvíli na jednom místě, pořád pobíhala a hrála si. Když se nudila, musela alespoň válet sudy na gauči, hrát si s kindervajíčkem nebo trhat svoji oblíbenou plyšovou myšku. Sisinka se nikdy nebála ničeho a nikoho, s návštěvami se nadšeně mazlila a psí kamarády měla po celé vesnici, s nadšením se hrála se psem velikosti německého ovčáka. Siska u nás přivedla na svět několik štěňátek, o které se vždy dobře starala.

Svoje poslední štěňátka měla mít ve svých sedmi letech. V září 2008, pár dní po tom, co se s narozením Jennynčiných štěňátek stala babičkou, se i sama začala připravovat k porodu. V noci přivedla na svět malinkou strakatou fenečku, a pak se dlouho nic nedělo. Podle rad veterináře jsme za ním pro jistotu jeli. V autě se pak narodil čokoládový pejsek. Mysleli jsme, že už vše bude v pořádku a jeli domů. Opět se však nic nedělo a tak jsme vyjeli zase k veterináři, který se rozhodl provést císařský řez. Když Sisika usínala, ještě jsem jí slíbila, že jí hned večer uvařím masíčko, že to všechno zvládne. Minuty v čekárně se nekonečně vlekly, když se otevřely dvře a vetrinář nám dal 2 štěňátka, nejevící známky života. Snažily jsme se je rozdýchat všemi možnými způsoby, bohužel marně. Bylo nám to sice velice líto, ale byly jsme rádi za 2 živá štěňátka. Už jen počkat na Sisinku a pojede se domů... Trvalo to už opravdu podezřele dlouho, než nás doktor pustil do ordinace. Sisinka ležela na stole, myslel jsem že ještě spí. Veterinář se nám omluvil, že se mu to z několika set císařských řezů stalo poprvé, aby se fenečka neprobudila z narkózy. Prý nejspíš plicní embólie. Po cestě domů jsme dali dvě živá miminka k Jenny a jelikož měla málo mléka a štěňátka byla velmi slabá, krmili jsme je také umělým mlíčkem. A tak jsme o naši milovanou Sisinku přišli. bylo nám opravdu hrozně. Za sebe mohu říct, že její odchod pro mě byl nejhorší zážitek v životě, dodnes mám slzy v očích, když se o ní někdy zmíní...

Doufám však, že u nás Sisinka prožila krásných sedm let. Byl to opravdu skvělý pejsek, který navždy zůstane v mé paměti. 

Odchod Sisinky, její štěňátek a celý vrh  nedovyvinutých štěňátek Jenninky, celé to září 2008, kdy se spoustu věcí stalo a nestalo i díky neochotě veterinářů, to všechno přispělo k tomu, že jsem se konečně najisto vrátila k snům z dětsví a rozhodla se, že se nezavděčím rodičům a nepůjdu na JAMU, ale udělám všechno pro to, abych se dostala na vetrinu a jednou mohla pomáhat, a to nejen pejskům, a nejen při porodech.:o)

Strakatá fenečka byla moc slabá a nepodařilo se nám ji zachránit. Pejsek, "Sisínek" po nekonečných deseti dnech našeho lítání kolem miminek, jeho odmítání mlíčka a ubírání na váze, mě konečně poslechnul a pomalu, gram po gramu začal papat a přibírat. Je tedy jediný, co nám z toho nešťastného porodu zbylo. Vyrostl u nás společně Princeznou a jejími sourozenci, vlastně ho vychovala jeho sestra-Jenninka.

Sisínek papá